František Radkovský: Uvěřili jsme v lásku
František Radkovský, emeritní biskup plzeňský, letos na podzim oslavil 85. narozeniny a při této příležitosti jej na plzeňské radnici přijalo vedení města Plzně a byla mu mimo jiné předána stříbrná pamětní medaile. František Radkovský je více než tři desetiletí spojen s Plzní. Dvacet tři let stál v čele Plzeňské diecéze, kterou začal v roce 1993 budovat. Za své biskupské heslo si zvolil slova z 1. listu apoštola Jana: „Uvěřili jsme v lásku, kterou má Bůh k nám“. Ani po přesídlení do Karlových Varů spojení s naším městem a plzeňským regionem nepřerušil. Přijíždí za věřícími, především těmi, o něž se stará Diecézní charita Plzeň, jejímž je prezidentem. Rozhovor vyšel prosincovém vydání Radničních listů.
František Radkovský. Fotografie: M. Pecuch
Máte nějaká doporučení pro věřící i nevěřící, jak prožít adventní čas a Vánoce?
Víte, Vánoce se staly nejpopulárnějším společenským svátkem. Všichni berou rozdávání dárků a dětskou radost z nich. Jenže je potřeba, aby to bylo postaveno na duchovním základu. Jinak zbyde jen taková matná vzpomínka na to, co jsem dostal, když jsem byl malý, a dospělým úzkost z toho, co vše musí na Vánoce sehnat a zajistit. Církevní rok má u nás dvě velká témata – Vánoce, tedy Kristovo vtělení a narození, a Velikonoce, tedy smrt a vzkříšení. To jsou opěrná centra a na ně je potřeba se po duchovní stránce připravit. Advent je příprava na Vánoce a postní doba na Velikonoce. Je třeba více se soustředit na obsah. My věřící bychom si měli denně vzít Bibli do rukou a alespoň kousek si z ní přečíst a zamyslet se nad jeho významem. I lidé, kteří to neprožívají intenzivně církevně, mohou mít určité body, které je povedou. Jedním z nich je betlémské světlo, které skauti z Betléma přivážejí do Vídně, odtud se rozváží po Evropě a vydává se i v Plzni. Vždy je to velmi hezký a silný zážitek, neboť betlémské světlo je symbolem Ježíše Krista jako Světla světa.
V době adventu a o Vánocích chodí do kostelů i nevěřící, chtějí si užít onu duchovní atmosféru. Co byste jim v Plzni doporučil?
Naše tradice duchovní a hudební je bohatá a od dob Karla IV. se v době adventu v kostelích zpívají roráty. Původně zněly latinsky, pak byly přeloženy. Zpívali je katolíci, evangelíci, literátská bratrstva. Před sto lety se jejich uvádění v naší republice obnovilo, v době totality opět zaniklo a v Plzni se pak uvádění rorátů v době adventu obnovilo po založení diecéze. V kostele ve Františkánské ulici zpívají a na hudební nástroje hrají vyškolení dobrovolníci a s nimi zpívá celý kostel. Myslím, že žádný jiný stát tuto tradici nemá.
Máte pocit, že se mění hodnoty naší společnosti? K lepšímu nebo k horšímu?
V období totality bylo vše takové schované… V současné době je velice pozitivní to, že duchovní hodnoty lidi zajímají, že je hledají. Lidé, kteří nemají víru jako „základ pod nohama“, to v životě asi mají těžší, zvláště, když se potkají se životními bolestmi – nemocí, smrtí blízkého. Když má člověk víru, tak v tom není sám. Velice pěkně to vystihl papež Benedikt, jeden z největších myslitelů 20. století. Řekl, že kdo věří v Boha, nikdy není sám. My věřící jsme za naši víru vděční. Můžeme ji jen nabízet, ne vnucovat.
A velmi oceňuji solidaritu naší společnosti. Mám radost, že lidé nejsou sobci, a když je potřeba, rádi a rychle pomohou. Příkladem mohou být v září zatopené oblasti. Lidé poslali miliony korun na dobročinné sbírky a do postižených oblastí se vypravily pomáhat stovky dobrovolníků. Ukazuje to, že lidé nejsou ponořeni sami do sebe a vnímají ty druhé a snaží se jim pomáhat. Nad současnou společností hůl určitě nelámu.
V roce 1993 jste začal budovat Plzeňskou diecézi. Jste rodák z Vysočiny, jak jste se s Plzní sžíval?
Je pravda, že jsem se sžívat musel. Velmi mě oslovil plzeňský genius loci, vytvořený historií. Plzeň je město statečně odolávající husitům, osvobozené americkou armádou, odehrál se v něm jeden z prvních protikomunistických protestů ve východním bloku...
Plzeň jsem znal jen z běžných návštěv. Když jsem se v roce 1992 stal pomocným pražským biskupem, tak jsem spolu s biskupem Lobkowiczem do Plzně služebně dojížděl. Pamatuji si, že jsem měl sloužit bohoslužbu u salesiánů v Lobzích v kostele sv. Prokopa a Martina. Dům, kde salesiáni sídlí, byl tehdy na spadnutí. Začali ho opravovat. V hlavním vchodu byla hromada písku a míchačka a mezi tím pobíhaly romské děti. Tak to byl můj první dojem z Plzně. Byl tam s námi tehdy i Michal Kaplánek, tenkrát to byl mladý kněz, dnes je ředitelem salesiánské komunity v Plzni. A tehdy rozbořený dům je dnes skvěle zvelebený. Světil jsem ho a moc se povedl.
Jaké důležité momenty máte spjaté s budováním Plzeňské diecéze?
Západní Čechy před vznikem Plzeňské diecéze patřily pod Arcidiecézi pražskou a v jižní části pod Českobudějovickou diecézi. Plzeňská diecéze je druhá nejmladší v naší republice, ale založit biskupství v západních Čechách zamýšlel už král Václav IV. Nebudu však vstupovat tak hluboko do historie. Před tím, než se diecéze oficiálně založila, připravovala se celá situace, a to dostal na starost biskup Lobkowicz jako zdejší rodák a znalec plzeňského prostředí. Mezi mé pomocníky patřil Josef Kaše, který v regionu duchovně působil už za totality, a také Růženka Smolková a Maruška Dubnická, jež měly na starosti sekretariát. A brzy přišli další. Na Plzeň a své spolupracovníky vzpomínám v dobrém.
Velmi důležitým momentem pak bylo povýšení farního kostela na katedrálu sv. Bartoloměje. Bylo velmi hezké, že s financováním její rekonstrukce výrazně pomáhalo město Plzeň, za to jsem moc vděčný. Také bylo potřeba renovovat budovu biskupství. Zároveň jsem musel budovat síť vikariátů v jednotlivých okresech, nyní jich je deset.
Plzeňská diecéze byla papežem Janem Pavlem II. založena 31. května 1993… Datum jejího založení jsem si mohl mezi několika málo dny vybrat, a tak jsem zvolil den Navštívení Panny Marie. Je to svátek, o jehož zavedení usiloval už pražský arcibiskup Jan z Jenštejna. Právě za něho přišla do plzeňské katedrály ona nádherná Plzeňská madona. Tak jsme to takto spojili. Je hezké, že můj nástupce ve funkci plzeňského biskupa Tomáš Holub na 31. května vyhlásil Den Plzeňské madony, která je krásným skvostem gotického umění, pravděpodobně od Parléřů.
Nyní jako duchovní působíte v Karlových Varech, s plzeňským regionem jste stále propojen jako prezident Diecézní charity Plzeň.
Ano, jezdím do Plzně a okolí, prakticky po celé diecézi. Zrovna nedávno jsem byl v diecézních domovech sv. Jiří, sv. Alžběty a sv. Zdislavy. Byl jsem na kněžském dni v Liticích, jezdím do Klatov, Rokycan… Nemohu už ale řídit auto, protože mám v očích glaukom. Mám okolo sebe hodné lidi, kteří mi pomáhají, třeba JUDr. Otakara Pánka ze Sokolova, který mě do Plzně dovezl.
Jaká jsou vaše setkání s klienty v charitativních domovech?
Na podzim jsme se třeba společně dívali na zfilmovaná evangelia – Matoušovo a Janovo. Nyní jsem začal postupně promítat díly seriálu The Chosen (Vyvolený), jenž vysílá TV Noe. Je to seriál o životě Ježíše Krista vyprávěný z pohledu lidí, kteří v jeho době žili a setkávali se s ním. Film je velice hezky udělaný a je napínavý. Lidé ho rádi v televizi sledují. Je to vděčné téma k hovorům o křesťanství.
Jste vystudovaný matematik. Stále se u vás láska k matematice projevuje?
Matematika a fyzika mě velice zajímaly a stále zajímají a k tomu patří i mé nadšení pro moderní technologie. Proč nevyužít to, co je moderní a pomáhá.
A když se ještě vrátíme k přelomu roku… Jaké je vaše novoroční přání?
Především bych přál celému světu, aby skončily války a ozbrojené konflikty. Denně se za to modlím. A také bych si přál, aby lidé brali do ruky Bibli a četli v ní. Je povzbuzením do života.
František Radkovský
- Narodil se 3. října 1939 v Třešti na Jihlavsku.
- Střední školu vystudoval v Telči, po maturitě nastoupil na Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze, promoval v roce 1962.
- Vojenskou základní službu vykonával na Slovensku, poté pracoval jako statistik, později při Československé akademii věd spolupracoval na modernizaci výuky matematiky.
- Roku 1966 nastoupil do kněžského semináře, studoval v Litoměřicích, kněžské svěcení přijal roku 1970.
- Působil jako duchovní ve Františkových a Mariánských Lázních.
- Roku 1990 jej arcibiskup, kardinál František Tomášek vysvětil na biskupa.
- V roce 1993 založil papež Jan Pavel II. plzeňskou diecézi a Františka Radkovského jmenoval prvním biskupem plzeňským. Věku 75 let, kdy biskupové musejí papeži nabídnout svou funkci, dosáhl v roce 2014; papež František jej ještě ve funkci ponechal do roku 2016.
- Roku 2019 přesídlil do Karlových Varů, kde vypomáhá v kostele Povýšení sv. Kříže v Rybářích a v kostelích farnosti Stanovice.
- Od roku 2009 je čestným občanem měst Plzně, Třeště a Telče
Text: Hana Josefová